Pomůžu vám vytvořit prostor, o kterém sníte... váš KRASOPROSTOR•
Jelikož jsem nebyla nejbystřejší na matiku, gympl ani architektura nepřipadaly v úvahu, a tak jsem se ocitla na brněnské textilce - na krásném pomalu zanikajícím oboru textilní výtvarnictví.
Postupně, nenápadně a víceméně náhodou dostala k výtvarnictví a k malbě. Vystudovala jsem ateliér Malby na Fakultě Umění Ostravské univerzity. Ateliér byl ale protkán konceptuálním myšlením a trvalo mi nějakou dobu, než jsem pochopila, o co jde.
S odstupem času musím říct, že právě toto formovalo způsob mého myšlení. Jde o to, že máte první myšlenku, sdělení, příběh a teprve potom hledáte co ideální formu zhmotnění.
Čímž bych teď mohla udělat oslí můstek k designu (a vynechat asi 10 let
). Tady to totiž vnímám podobně - první myšlenka, sdělení, příběh a potom se hledá vhodný tvar, materiál, barva. Na rozdíl od umění je v designu důležitý účel a funkce, což mě baví ještě víc.
Abych se mohla dostat k interiérovému designu, potřebovala jsem si projít ještě jednu úroveň a tou je organizace, uspořádání, praktičnost, ale také nastavení domácnosti a uklízecí návyky.
Interiérový design vnímám jako zhmotnění osobního příběhu a vize dohromady s funkčností a estetikou v každém detailu.
Jmenuji se Jana Zhořová a v tomto osobním příběhu vypichuji veledůležité události na mojí cestě k designu.
Jako malá jsem byla ten typ dítěte, co pořád stěhoval svůj pokojíček. To mi zůstalo do teď, pořád hledám nejlepší uspořádání. Jednou jsme se sestrou také zorganizovaly tátovi celou dílnu. Zabralo nám to několik víkendů. Nevím tedy, jestli všechno našel, ale vypadalo to skvěle.
Když jsem jezdila ze zušky, často jsem čekávala v krásné uherskohradišťské knihovně, kde jsem si nadšeně prohlížela časopisy o interiérech. Po cestě domů jsem se bavila tím, že jsem pozorovala domy a domýšlela, jak to vypadá uvnitř a kdo tam bydlí.
