4 důvody, proč nejdete do akce

Vědět a dělat není to samé. Přečíst si knihu od Marie Kondo či se zapsat do kurzu na zbavení se nepořádku (Třídící výzva) není to stejné jako nachystat si krabice, otevřít skříň, všechno vytáhnout, vzít každou věc do ruky a rozhodnout se, jestli ji chci nebo ne. 

Jak tedy přeskočit překážku “nechce se mi”, “nemám čas”, i když vím, že je to potřeba a že to chci, na skutečnou akci?

První je třeba si uvědomit, co vlastně způsobuje, že do akce nejdeme. Často to připisujeme okolnostem, času, nedostatku energie či podpory. Základ pro odkládání akce však nespočívá v nějakém vnějším faktoru, ale spíše v nás samých.

Podle Wealth research group si jen 2% lidí v životě plní své sny. To znamená, že je 98 % ne. To je celkem šokující. A jediný, kdo nám brání, jsme my sami!

Bez ohledu na to, kde teď v životě jste, je načase jednat. Žít svůj život, ne jen přemýšlet o jeho žití. Sen, který máte, ať už je to bydlení v nepořádku, změna kariéry, psaní knihy, je váš z nějakého důvodu.

Nejtěžší vlastně vždy je ZAČÍT.

Proč tedy lidé nepodnikají kroky, aby přeskočili své osobní překážky?

1. NEVYSKOČÍM Z ŘADY

Je naprosto přirozené, že chceme být jako ostatní. Vyčnívání znamenalo ve škole většinou výsměch a i teď v dospělosti chceme být jako naše okolí. Je to naše primární potřeba, protože velmi dávno to znamenalo přežití.

Největší brzda v naplnění toho, co chceme je: CO SI O MNĚ BUDOU MYSLET OSTATNÍ? Budou se mi smát? Přestanou se se mnou bavit? Budou mě pomlouvat?

Tyhle vědomé či podvědomé myšlenky náš brzdí od toho, jestli podnikneme kroky č nikoliv.

Pro posun vpřed je třeba si ujasnit, kdo jste, co chcete a proč je to pro vás mnohem důležitější než názor ostatních. A vytvořit si z toho stanovisko. Napsat si ho někam, pravidelně připomínat a posilovat si tak, proč něco děláte či chcete dělat. Bude to pak mnohem silnější než názor někoho jiného.

2. PERFEKCIONISTA

Perfekcionismus, který také často pramení z dětství, je v současné době umocňován sociálními sítěmi, které vytváří domněnku dokonalého života a tak podněcují nerealistická očekávání a tlak sama na sebe. Máme pocit, že vidíme, jak žije někdo jiný, ale zapomínáme na to, jak moc velký filtr tam je, a tak často odcházíme s pocitem nespokojenosti a nedostatku. 

Pokud je vaším cílem například minimalistický životní styl, můžete snadno podlehnout přestavě, že musíte neustále dokonale upravený poloprázdný domov. Což běžný člověk po několika pokusech vzdává, protože je pod velkým tlakem, že nedosahuje vysněného cíle.

Nástroj k překonání perfekcionisty je Paretovo pravidlo 80/20.

20% činností vede k 80% výsledkům. Na vás je teď zjistit, co je to vašich domovech:

Jakých 20 % aktivit/věcí udělá největší nepořádek? Jakých 20% uklízecích návyků udělá nějvětší pořádek? Jakých 20% věcí používáte?

Jakých 80% mi stačí, abych měla pocit, že mám vyhráno?

3. NEDOKONČUJI

Poslední desetiletí jsme se naučili velmi lehce vyrušit, naše schopnost soustředit se a být ponořeni do hluboké práce dramaticky klesá. Dovolili jsme na našim mobilům a sociálním sítím vstoupit do naší mysli a ovlivňovat ji. A je zřejmé, že na internetu je zábavnější než uklízení a třídění. 

Na druhou stranu to povolujeme sami, je snazší utéct od vlastního trápení a řešení problému, než ho skutečně řešit a čelit velkým otázkám jako například, zda žijeme smysluplně a naplněně.

Stává se, když dojdeme do určitého bodu, kde vzniká nepříjemný pocit, bolest či vztek, že se nakopne vnitřní motivace a jsme připraveni do akce.

Chceme věci jinak, máme sílu, máme odhodlání, ale dáme si na sebe příliš velký náklad. Energie i motivace postupně klesají až dojde úplně, přestáváme pracovat, cítíme se mizerně, pravděpodobně ještě hůř než na začátku.

Jak to změnit? Dávat si malé dosažitelné cíle, spojit příjemné s užitečným, plánovat podle cyklu.

Pokud je vaším cílem vytřídit celou místnost, dejte si na to například týden a jděte den po dni, každý den například hodinu. Připravte si krabice či pytle. Připravte si něco, co vám to zpříjemní, hudbu či audio, přizvěte kamarádku, domluvte si hlídání. A hlavně si dejte takový úkol, který máte šanci dokončit a vidět výsledek. 

4. ÚNAVA

Při posledním pokusu vytřídění a organizaci jste se vyčerpali už v půlce prvního pokoje. Pořád někde něco přenášíte a rovnáte a už toho máte dost. Zkoušeli jste to už tolikrát, že už se bojíte, co když to zas nedopadne. 

Vždycky si v takových chvílích říkám, úspěšní lidé nejsou ti, kteří nespadnou, ale ti, kteří spadnou tisíckrát a zase vstanou. Stejně jako dítě, když se učí chodit – taky ho nenapadne, už jsem spadlo dvakrát, už to dělat nebudu. Vnitřně ví, proč to chce dokázat.

Takže to pojďme otočit na, co když to tentokrát dopadne. Co když to překonám a zvládnu. Protože my se neustále vyvíjíme a že nejsme ten stejný člověk, kterým jsme byli – to bylo to naše malé dítě, co se učilo chodit.

Takže si řekněte pěkně nahlas: 

Nyní jsem jiný člověk, mohu jednat bez ohledu na svou minulost. Dovoluji si žít, jak chci a budu podle toho konat.

 Začněte jednat – váš život i životy lidí kolem vás budou jen lepší.

Pokud součástí vaší touhy vytříděný a zorganizovaný domov, zvu vás do Třídící výzvy.